Stezka svatého Olafa je značená stejně jako všechny poutní cesty. Mapa přesto patří k povinné výbavě. Proč?
Trasa je značená, ale…
Všechny poutní cesty v celé Evropě jsou značené, stejně jako dálkové trasy i místní turistické stezky. Každá trasa má své jedinečné označení, ať už v podobě zkratky z písmen a čísel, barvy nebo jedinečného symbolu, jak je tomu v případě poutních cest.
Tento symbol by měl poutníka vést až do cíle. Někdy se ale může stát (a stává se to), že označení není jednoznačné, je poškozené, nebo trasa vede k plotu, za kterým je staveniště. V takových případech je dobré mít s sebou mapu, ale jakou?
Možností je mnoho
Cesty svatého Olafa jsou tisíc let staré, dobře známé trasy napříč Norskem. Každá dobrá aplikace turistických map by je měla nabízet. Jakou aplikaci teda zvolit? To je jen na vás.
Značení stezky se stejně neustále obnovuje, vyvíjí a snaží se reagovat na aktuální situaci (změna vlastníka pozemku, výstavba nových cest atd.), takže je docela pravděpodobné, že někdy vás značky pouti povedou jinudy, než čára v mapě. V takovém případě vždy následujte oficiální značení, ať neskončíte po pás v kopřivách, jako já.
Mapy.cz
Co se týče cestování po Evropě, používám jedině Mapy.cz. Proč? To je velice jednoduché: jsem líná zjišťovat, jaká jiná mapová aplikace je nejvíc nejlepší. Prostě si vystačím s tím, co už mám a znám. Nechci se učit pracovat s nějakou novou aplikací, kupovat speciální super přesné trasy atd. Mapy.cz používám jak v Česku, tak i v Evropě.
Když vyrážím za hranice, stáhnu si offline mapu daného území a víc neřeším. Odchodila jsem tak Španělsko, Portugalsko i Norsko. Není to sice úplně dokonalé řešení a takové ty úplně nejmenší pěšinky někdy v mapě chybí, ale při použití GPS (polohových služeb) to na orientaci v prostoru bohatě stačí. Trasa je navíc značená, takže mapu stejně používám jen ve chvílích, kdy si nejsem úplně jistá (v mém případě celkem často), jinak jdu po značkách.
Článek dál pojednává o trase v aplikaci Mapy.cz. Není to žádná placená propagace (kterou Mapy.cz ani nepotřebují), pouze sdílím vlastní zkušenosti.
Vyznačení trasy v mapě
V Česku je to super, každá trasa má jinou barvičku a na první pohled je snadné se v mapě zorientovat. Za hranicemi už to taková sranda není. Všechny trasy jsou totiž červené (zavedeny v kategorii dálkové či hřebenové trasy, i když mnohdy dálkové ani hřebenové nejsou). I cesty svatého Olafa jsou červené, navíc u nich je to ještě o něco komplikovanější. Tak jako třeba Camino del Norte ve Španělsku se v mapě jmenuje Camino del Norte, tak u Olafa to tak není.
Celá trasa je rozdělena do dílčích úseků dle územních celků. Každý region spravuje určitou část trasy, a ta má tedy různá označení právě dle těchto regionů. V mapě proto místo „Stezky svatého Olafa“ najdete postupně Vestfoldveien, Gudbrandsdalsleden atd., které vás postupně zavedou až do Trondheimu. Pokud se ale vydáte jinou trasou, než já ze Sandefjordu na sever, bude se trasa jmenovat zase jinak. Často také potkáte obecné označení Pilegrimsleden nebo Pilegrimsleia. No a někdy je to s názvem ještě složitější, nebo v mapě pro jistotu není žádný…
Zde je pro názornost označení částí trasy, kterými jsem šla já:
- Začátek – Sandefjord
- Vestfoldveien Larvik-Tønsberg
- Vestfoldveien
- Gudbrandsdalsleden
- Gudbrandsdalsleden (Lillehammer-Dovre)
- DOV61
- DOV62
- DOV63
- Kongeveien over Dovre (Kongsvoll-Oppdal)
- Kongeveien over Dovre (Oppdal-Skaun)
- Gudbrandsdalsleden (Skaun-Nidaros)
- Konec – Trondheim
Abyste se v tom lépe zorientovali, navštivte raději mapu na oficiálních stránkách pouti: https://pilegrimsleden.no/en/
Pro zjednodušení: kdykoli uvidíte značku Olafa, jste správně.
Realita není čára v mapě
Může se stát, že značená trasa povede ve skutečnosti jinudy, než jak je to vyznačeno v mapovém podkladu. V takovém případě dejte vždy přednost místnímu značení a podle mapy jen odhadněte, kudy vás to asi vede. Místní mají jistě pro změnu značení nějaký důvod, který není radno podcenit. Může to být jen změna majitele pozemku, kdy nový majitel nechce, aby se mu denně někdo procházel přes zahradu, ale může to být také spadlý most přes řeku, přestavba silnice nebo cokoli jiného.
Záznam trasy a sdílení dat
Další věc, co mám na Mapy.cz ráda je možnost ukládat si místa a trasy do složek, které lze sdílet s ostatními. Což pravděpodobně umí každá mapová aplikace.
Není to sice GPS záznam trasy, kudy jsem šla, ale to nevadí. Můžu si v plánovači naklikat kudy mě značky vedly a trasu uložit. Také lze uložit jednotlivá místa, ať už obchody, kritické body nebo třeba přístřešky, či místa vhodná pro stanování. Místa a trasy v jedné složce pak lze najednou zobrazit v mapě.
Na trasu z mého putování se můžete podívat zde: https://mapy.cz/s/galadonuve
Ze začátku jsem místy zkoušela experimentovat, ale od Osla dál to víceméně souhlasí.
Zarytí zastánci papíru
Samozřejmě můžete místo moderních elektronických vychytávek používat i klasické papírové mapy. Když je zakoupíte na místě a budou aktuální, možná budou i přesnější, než ty elektronické. Mají však mnoho nevýhod: v dešti vám zmoknou, jsou hůře skladné, než chytrý telefon… Já třeba papírovou mapu používat nemůžu z jednoho prostého důvodu – neukáže se tam ten modrý puntík, kde právě stojím. No a bez toho jsem ztracená.
Papírová mapa má však i jednu velkou výhodu – nevybije se jí baterie.
Hodně ji používají cyklisté, kteří si poskládají mapu tak, aby viděli přesně ten výřez, který je právě zajímá, a takto ji zasunou do průhledné kapsy k řídítkům.
