Zabalená ve spacáku si teď ležím zhruba pět metrů od kraje útesu, do kterého o sto výškových metrů níže naráží vlny. Obloha je jasná. To znamená, že zítra bude hezky, ale taky to znamená, že v noci bude nejspíš docela zima. Hádám že dnes budu klepat kosu, já, která zmrzá i při 15 ° C.
Pozoruji západ slunce a zase si píšu do deníku. Pak se snažím usnout, ale místo toho přemýšlím o dnešním velice zapeklitém dni. Jaký asi bude zítřek?
Je tma a vzduch se ochladil. Ze zamyšleného polospánku mě najednou vytrhne štěkot.
Jeden pes, přidal se druhý a pak ještě třetí.
Panika!
Strach!
Ležím nehnutě zachumlaná ve spacáku a hlava už mi tvoří všemožné scénáře.
Přiběhnou a rozcupují mě na kusy i se spacákem!
Jestli to přežiju, tak určitě od jednoho z nich dostanu vzteklinu! Jak se odtud s ukousnutou nohou dostanu do nemocnice? Najde mě tady někdo? Vždyť jsem schovaná za těmi kaktusy právě proto, aby mě tu nikdo neviděl! Do háje! Umřu tady! Přímo tady na tomhle útesu!
Dost!
Uklidni se! Začni myslet!
Kde jsou?
Někde ani blízko, ani daleko.
Proč asi štěkají?
Jsou to ti policajti, co mě předtím viděli? Prohledávají okolí se psy? Štěkají ti psi kvůli mě? Nebo je tu jiné nebezpečí, kterého bych se měla bát i já?
Jestli štěkají kvůli mě, cítí mě? Jsou blízko? Přijde někdo? Mám si zrovna zabalit a jít ve tmě skrz ty pichlavé keře někam do neznáma? Mám to opravdu riskovat se svým orientačním smyslem?
Stále nehybně ležím a snažím se nevydávat žádné zvuky.
Všude kolem jsou pastviny. Vlastně možná na jedné z nich spím, je těžké to poznat.
Co když farmáři na noc vypouští psi, aby hlídali dobytek?
Přijde někdo místní, komu to nedá a půjde se přesvědčit, proč jeho psi štěkají?
Najednou ticho.
Klid.
Zvířecí zvuky zmlkly a zůstala jen jasná letní noc.
Ještě chvíli ležím v křeči mrtvého brouka, abych se ujistila, že skutečně slyším ticho.
Když se dál nic neděje, cítím, jak mi začíná klesat srdeční tep a za půl hodiny už se snažím znovu usnout.
A zase!
Jeden pes, druhý a pak třetí.
Panika!
Strach!
Broučí křeč!
Jsou blíž? Nebo dál?
Nedaří se mi to určit.
Hlava úplně prázdná, čekající na nějaký povel, nějakou myšlenku, nápad, cokoli…
