První víkend na farmě se vydávám na průzkum do sousedního městečka Linhares. V osm už mám prošmejděný každý kout zdejší majestátní pevnosti i úzké městské uličky a vyrážím na krátký značený okruh, vyhlídkovou trasu po okolí. Za hodinku už máme s pejsky z farmy, kteří mi dnes dělají společnost, pauzu zpátky v parku před pevností a uvažujeme, co dál.
Někde hluboko v hlavě se rodí myšlenka.
První den se Gonçalo (farmář) přece zmínil, že tady v Linhares žijí dvě ženy z Česka, Soňa a Zuzka. Co se takhle někoho zeptat? Možná bych je mohla zajít alespoň pozdravit.
V turistických informacích mě pán odkáže do místního Café. Jelikož nevím do které kavárny mám jít, obcházím postupně všechny, co vidím na mapě v telefonu, ale všechny jsou v neděli v devět ráno zavřené. Chce to jinou strategii.
Lidé ve městě už se začínají probouzet a pomalu vychází do ulic. Sdružují se do malých skupinek a líně konverzují. Jedna taková skupinka starších mi hned padne do oka.
Přicházím blíž a zkouším je oslovit anglicky, ale s tím nepochodím. Do překladače v mobilu tedy píšu větu: „Prý tady bydlí dvě ženy z Česka.” Překládám do Portugalštiny a přehrávám nahlas, protože nikdo z nich nemá brýle, aby si to přečetl.
Překlad má úspěch!
Postarší pán se chytá za hlavu, nadšeně zvedá ruce do vzduchu a portugalsky mi vysvětluje, kam mám jít. Když pochopí, že mu nerozumím, chytne mě za ruku a vede mě na vyhlídku vedle pevnosti. Ukazuje na dům, kde Soňa a Zuzka bydlí. „Casa blanca” (bílý dům) je však jediné, čemu z jeho proslovu rozumím.
Opravdu moc se snažím pochopit, co mi říká, ale vůbec mi to nejde. Naštěstí to pánovi rychle dojde. Znovu mě chytne za ruku a vede mě tentokrát do toho správného „Café” za Mariou, která jediná tady umí anglicky.
Maria se se mnou nepáře a spustí ráznou angličtinou: „Odkud jsi? Co tu děláš? Proč s sebou máš Gonçalovy psy? Co chceš Soni a Zuzce?”
Když ustojím nápor otázek a popravdě vše vysvětlím, na oplátku dostanu detailní popis cesty. Maria má na Soňu i telefonní číslo, takže jí volá, jestli za nimi vůbec může nějaká neznámá holka z Česka přijít.
„Jasně, může přijít.“
Výborně! Mám sjednanou schůzku a po historické cestě vystavěné Římany si vykračuji vstříc novému přátelství.
