Dnes nebudu spát v albergue, ale v Akelarre hostelu, který za použití mapy a s pomocí GPS nacházím. V mapě se ještě celkem zvládám orientovat, ale můj orientační smysl v prostoru, natož pak v takovémto městě, je hluboko pod bodem mrazu. Jsem tedy na sebe náležité hrdá za to, že jsem trefila až sem.
Jdu ke dveřím a myslím si, že mám pro dnešek vyhráno.
A ono ne!
Na dveřích visí cedule: Recepce zavřena. Pokud máte rezervaci, kód ode dveří najdete v emailu nebo ve zprávě na WhatsApp. Přihlaste se k Wi-Fi a zkontrolujte zprávy.…
Skvěle.
Takže, shrňme si to.
V dostupné vzdálenosti není žádné další ubytování a už vůbec ne v rozumné cenové kategorii. Ven z města se dnes nedostanu. Navíc bych musela ještě několik kilometrů zpátky po mostě, kudy jsem přišla, protože ten Biskajský má už dnes zavřeno a jiný cestou není.
Nemá tedy smysl uvažovat o jiném ubytování. Problém je, že nevím jak se dostat do tohoto.
Jediný zdroj informací jsou vstupní dveře.
Volám na telefonní číslo.
Nikdo to nebere.
Přihlašuji se na Wi-Fi.
Webová stránka hostelu má rezervační formulář. Okamžitě vyplňuji a odesílám.
Na stránce se zobrazí: „Děkujeme, ozveme se vám.”Hmm, to není odpověď, která by mi vytrhla trn z paty. Takto bych na kód ode dveří mohla čekat do zítra.
Očima pátrám po dveřích. Hledám další indicie.
Modrá samolepka Booking.Com prozradí, že ubytování lze pravděpodobně zarezervovat i přímo. Za pár vteřin už vyplňuji údaje do formuláře v mobilní aplikaci Booking a platím.
Zamítnuto!
Kartu nelze využít pro tento typ transakce.
Cože?
Zkouším druhou.
Zamítnuto!
Zkouším znovu.
Platba odeslána.
Uf.
Blbej fór v blbou chvíli.…
Tak.
A co teď?
Mám zaplacený dnešní nocleh, ale pořád nevím, jak se dostat dovnitř.
