Kromě sekání a hrabání trávy jsem si mohla vyzkoušet výrobu bezového sirupu (hrnec na sporáku), zubní pasty (šedá hmota v misce), sklízeli a loupali jsme bob (AJ broad beans), seli fazole.
Dva dny před mým odchodem jsme měli den volna. Ráno žádná práce, ale odpoledne piknik u jezera, nakupování, bazén a pizza. Celkem našlapaný program. Můj mozek se zaměřil především na nákup jídla na další výšlap a na tu pizzu, zbytek mi připadal nepodstatný. Napsala jsem jednoduchý nákupní seznam: sušenky, ovoce, oříšky, čokoláda a dala si celodenní očistný půst, aby bylo bříško náležitě připravené na pozdní večeři.
Jenomže před pizzou byl na programu ještě ten bazén. V mých představách jsem měla pocit, že se této aktivity účastním jen jako pozorovatel. Prozření nastalo, jakmile jsme vstoupili do veliké budovy s nápisem “piscina”. Carlos dal každé z nás do ruky jednu koupací čepici se slovy: “V Portugalsku jsou povinné.”
Až tehdy jsem pochopila, že se koupání týká i mě. Ze setrvačnosti jsem odešla s Morgan do dámské šatny, kde začalo vyplouvat na povrch uvědomění. Nejenže jsem nepočítala s tím, že se budu koupat, také mě vůbec nenapadlo zmínit, že s sebou nemám plavky. A to ani v malém batůžku na bazéně, ani ve velké krosně na farmě. Ups…
Tak jsem si poseděla půl hodiny v šatně, pokročila v psaní knížky a pak se Carlosovi omluvila za svou mentální nepřítomnost. Hold, stane se. 😵💫
Po bazéně jsme konečně zašli na pizzu a na druhý den jsem porpořila kulturní výměnu mezi Portugalskem (Carlos), Francií (Morgan) a Českem. K obědu jsem uklohnila bramboráky s masovou směsí. Dokonce všem chutnaly!
😋
