Jak jsem psala i v dárcovské výzvě, původní plán na tento rok byl navštívit farmy a kopce na jihu a pak se vydat na sever do Pobaltí. Jenomže výpravu do Pobaltí ruším. Proč?
Musím těch 7 týdnů inspirace ve Španělsku a Portugalsku strávit. Vlastně mám pocit, že jsem nebyla pryč 2 měsíce, ale celý rok, tak intenzivní celá akce byla. Můj přijímač je přehlcen, potřebuje prostor na utřídění myšlenek a vyvození závěrů – už vím, jak bych chtěla žít, teď cítím potřebu uvést tyto principy do praxe. Časem neplýtvám – fotky jsou z výroby mého prvního kozího sýru z lokálního Valašského mléka. Povedl se. 😋🧀
Zároveň však rozhodně nehodlám přestat cestovat, trajdat po kopcích, spát v lese a objevovat svět, ale nyní mi vnitřní hlas velí, abych se soustředila na jiné projekty. Nápadů mám příliš a místa v šuplíku rychle ubývá.
Život je neuvěřitelně pestrý a nabízí nekonečné možnosti, jak jej uchopit. Každý z nás má zároveň určité osobnostní charakteristiky, řekněme lepší a horší vlastnosti. Jednou z těch, které mě brzdí je neschopnost zavírat dveře. Nemyslím však vchodové od domu, ale spíš imaginární dveře vedoucí k novým příležitostem a životním odbočkám. Pak se ocitám na rozcestí s příliš mnoha volbami a nedokážu si vybrat, což, místo aby pomohlo, mě zasekne na místě a začnu se točit v kruhu zvažování všemožných příležitostí. Která z cest je pro mě ta pravá? Mám pocit, že všechny. Jenomže takhle se nikam neposunu…
Některé dveře mě lákají, ale prozatím se jim z různých důvodů nemůžu věnovat. Jiné naštvaně křičí: “Kdy už si konečně uděláš čas a stavíš se na návštěvu?”
Takže hezky postupně. Některé průchody je na čase přivřít a do jiných konečně vstoupit.
Přeji vám krásné dny a zase někdy na shledanou!
📖
