Po obědě následuje nejdůležitější část dne – siesta. S Javierem sedíme pod pergolou a užíváme si výhled do zahrady, když najednou se farmář zeptá: “What do you thing about this peach tree?” a ukazuje na mladičkou broskvoň pár kroků od nás.
Na první pohled vidím hezký malý stromek se svěžími listy a pár malými chlupatými kuličkami. Na druhý pohled si ale všimnu uschlých loňských letorostů.
“It didn’t look well. When I came here, this tree had a serious fungal disease,” pokračuje Javier ve výkladu.
Jestli byl strom v předchozích letech nemocný, tak na nových listech není žádná známka houbového onemocnění. Jak se mu propána podařilo vyléčit chorou broskvoň v permakulturní zahradě, kde se nepoužívají žádné chemikálie? To potřebuju vědět!
“I added more fungus,” směje se Javier.
K jejímu kmeni prý přidal řádnou dávku dobře vyzrálého kompostu se spoustou hladových mikroorganismů. Broskvoň ještě není úplně zdravá, některé listy má pokroucené, ale příroda si časem jistě poradí.
Jo, dává to smysl. Konec konců, když pomineme savo, největším nepřítelem hub a plísní jsou jiné houby a plísně…
Dobré vědět. Zdá se, že permakultura a zdraví (stromů, půdy i nás, zvířat) na těchto mikroskopický organismech přímo závisí. Začnu se na ty malé potvůrky víc soustředit.
🌱
