Během přechodu hor mi bez širšího kontextu jednoho dne přistála zpráva od Kubíka:
“Jsem na tebe moc pyšný, jsi moc fajná, cestuješ po dvou cizích státech pěšky, spíš v lese, učíš se farmařit, poznáváš nové lidi. Jsem moc pyšný že mám takovou jedinečnou a skvělou ženu 😘”
😳😮🥺😭😊😍🤩😘🫶
Já jsem zase pyšná, že mám muže, který mi dokáže napsat takovýhle krásný pozdrav, vyjádřit nekonečnou podporu a pochopení v pár větách.
Jsem šťastná, že mám muže, který je podobně bláznivý jako já, ale taky naslouchá, rozumí a o názorech, které nás odlišují je ochotný diskutovat. Mnoho mě v životě naučil a jako člověk jsem v jeho blízkosti neskutečně vyrostla. Zároveň mě svou nekonečnou láskou nutí se dál vyvíjet, zlepšovat se, protože chci být ženou, kterou si Kubík zaslouží mít po svém boku.
Oba jsme nadšení cestovatelé a já si vždy přála, abychom se jednoho dne setkali jinde než “doma”. Abychom se potkali ve světě, přitom každý z jiného směru. A teď jsme tu. Na letišti ve Vídni. Já přiletěla z Portugalska, Kubík o pár hodin dříve z Bulharska. Já se přesunula o hodinu vpřed v čase a Kubík o hodinu zpět. Konečně zase spolu.
My Otter Half.
🦦❤️
