Největší bobky mám z metra, pomocí kterého se dnes potřebuju v hlavním městě Španělska dostat z letiště na vlak. Cestovní komplikace však nečekají až překročím hranice, naopak se rozhodly připojit hned od začátku.
Kubík mě před třetí ráno veze na vlak, který jede z Brna přes Břeclav přímo na vídeňské letiště. Naštěstí ho napadlo se mnou na nádraží počkat až do odjezdu vlaku!
Nejdříve se na ceduli ukázalo zpoždění 5 min, pak 10 min, pak 20… to už jsme začali být lehce nervózní a počítat, zda vůbec stihnu letadlo. Při ohlášeném zpoždění 30 min jsme nabyli podezření, že vlak ještě vůbec z Brna nevyjel. Prý nepříznivé povětrnostní podmínky. Ve chvíli, kdy z tlampače zazní, že vlak je zpožděný o 40 minut, oba se jako na povel otáčíme k východu.
“Bude jistější, když tě zavezu až na letiště”, sděluje rozhodným hlasem můj hrdina.
Přes mobil kupuju jednodenní rakouskou dálniční známku a Kubík sešlápne plyn. Auto se u terminálu 1 na Flughafen Wien zastavilo přesně v 4:28. Rychlá pusa na rozloučenou, batoh na záda a mezi kapkami aprílového deštíku běžím ke vstupu do letištní budovy. V 5:45 se letadlo odlepilo od země se mnou na palubě.
Metrem přejíždím úplně bez problému, dokonce s hudební vsuvkou. Pak ještě vlak a nakonec se vezu autobusem do Hoyosu, kde se setkám s Javierem.
