Hned první den odpoledne nás Carlos vzal na procházku. Já v předchozích dnech sice zdolala přes 70 km, ale nechtěla jsem trhat novou partu. Koneckonců byla řeč o snadné 2h procházce po okolí. Proč ne? Jenomže jsme s Morgan netušily, jak dobrodružného ducha Carlos má.
Ze začátku jsme šli po zpevněné cestě a plán byl odbočit několikrát vlevo, abychom se vrátili zpět na farmu. Odbočili jsme jednou, podruhé a narazili na brod. Tak jsme se vrátili a zkusili jít o kousek dál…
Nakonec jsme opustili cesty a pod Carlosovým vedením se vydali do hustého lesního porostu. Škrábali jsme se nahoru, klouzali dolů, nakonec i brodili potok a skákali zpět po kamenech u malého vodopádu. Po víc jak 3 hodinách jsme s vypětím všech sil konečně dorazili zpátky na farmu. Tak akorát před silným deštěm.
Ráda chodím po lesech, po kopcích, ale tento zážitek mi nějak nesedl. Náladu mi zlepšily tři dny sekání trávy, ale pak přišla další nepříjemná situace.
Workaway je dohoda mezi hostitelem a dobrovolníkem, kdy za několik hodin práce denně mám kde spát a co jíst. Dovolím si tvrdit, že tady makám jak šroub. Navíc jsem díky bloudění po lese neměla jediný den odpočinku.
Všechna tráva posekaná, začali jsme s jinými pracemi. Toho dne jsme s Morgan odpracovaly WA hodiny na Carlosově farmě a pak farmář zavelel, že dáme rychlý oběd a půjdeme pomoct sousedům. Je to postarší pár a prý potřebují přenést nějaké dřevo. Práce zhruba na hodinku. Proč ne? Jenomže…
Dvěma auty jsme vjeli do lesíku, kde děda začal sekerou opracovávat kmeny z prořezávky. Carlos řezal, kde mu děda ukázal, a my s Morgan jsme nakládaly kmeny na auto. Po 2 h jsme se přesunuli k domu, kde jsme museli všechno dřevo ještě vyložit.
V ten moment už jsem cítila, že se ve mně cosi vzpírá…
Pokračování příště.
🃏
