Sluníčko mě vzbudilo o půl sedmé. Sbalila jsem pyžamo a spacák, rozloučila se s Morgan i Carlosem a vyrazila o dům dál.
Posnídala jsem na balvanu a pak mě obklíčilo stádo ovcí. 😍 Když prošly, zastavil u mě farmář na motorce v doprovodu čtyř psů. Portugalsky neumím ani štěknout, přesto jsem zvládla vysvětlit, odkud kam jdu, načež se pán pokusil mi popsat kudy se vydat. Divil se, jaký mám velký batoh a že jdu sama. Popřál mi šťastnou cestu a odjel za svými ovcemi, které mezitím někam utekly.
Sortelha je jednou z historických portugalských vesnic. Má zachovalé dokonce i hradby. Velká věž s nádherným výhledem, pár kaváren a (z mého pohledu nejdůležitější) veřejná pitná voda!
Pak políčka, kopečky, lesíček, sluníčko a ubytovat se v neproniknutelném houští.
Ráno jsem se pokochala výhledem do údolí a vstoupila do Belmonte, další z historických vesnic, kde jsem měla tu čest potkat nejen další z krásných pevností, ale také změnit barvu. Z bílo-červené GR22 jsem přesedlala na žluto-modré Camino de Santiago, tedy jednu z jeho portugalských variant.
K přespání se mi tentokrát podařilo najít parádní místečko u řeky. Samozřejmě byla koupačka a taky opalování.
Někdy si připadám poněkud víc rozmlsaná, co se pohodlíčka v přírodě týče, na druhou stranu jsem se jen neválela, ale taky pracovala. V pobřežní kanceláři jsem vyřídila několik mailů a objednala granule Oshíškovi 🐇. Ušák se na hlídání nějak neovládá, jí snad dvakrát víc, než obvykle.
🐑
