Náplň dnešního dne je jasná. Dostanu seznam úkolů, které budu postupně samostatně plnit. Bude to instantní objevování permakulturních principů v praxi a já se neskutečně těším!
Nejdříve se přesunujeme k vyvýšeným záhonům pod domem, kde mě čeká krmení půdy. Budu odstraňovat nepotřebné rostliny, provzdušňovat svrchní vrstvu zeminy, přidávat kompost a přikrývat ho, aby byly mikroorganismy v něm chráněné před ostrým španělským sluncem.
Jeden záhon chystáme společně, abych příště věděla, jak na to. Novou vrstvu kompostu na závěr prozatím přikrýváme posekanou lehce proschnutou trávou, další záhony ale budeme přikrývat slámou, z čehož pro mě hned plynou další dva úkoly. Trávu, kterou Javier ráno posekal, budu v následujících dnech shrabávat na malé kupky, ze kterých poté společně založíme nový kompost. Slámu, jenž farmář koupil od známého z okolí, naopak nejdřív rozházím na zem a pořádně zaliju. Proč? Aby předem vyklíčila všechna zrna, která se ve slámě schovávají od sklizně. Když pak slámu použijeme na zakrytí kompostu na záhonech, nezasejeme si tak zbytečně mezi zeleninu i obilí.
Na spodních terasách pak můžu sklidit hrášek a stejným postupem připravit další záhony na novou pěstitelskou sezónu. Až bude půda nakrmená, přistoupíme prý k sázení.
Dalším příležitostným úkolem bude uvařit společné jídlo. Proč ne, co se týče španělských sýrů a choriza mohla bych je jíst po kilech. Mé kulinářské mozkové buňky však trápí zmínka, že prý máme příliš mnoho pórku, takže budeme vařit hlavně z něj. No, asi půjdu radši hledat nějaké recepty… snad nedopadne pórkové menu v mém podání, jako ty citronové špagety tehdy u Gonçala!
