Během studí Psychologie pobýval v Barceloně, poté vyrazil na svou dlouhou cestu za nalezením sebe sama a následně se přesunul do Londýna. Chvíli pracoval jako pomocný kuchař v jedné z restaurací, nakonec se ale rozhodl vzít výrobu dobrot pro místní plně do vlastních rukou. Začal péct empanady, speciality španělské kuchyně, a nabízet je ve stánku na nedělních vyhlášených Londýnských trzích. Práce to byla věru nesnadná, každý týden sháněl suroviny, zadělával těsto na tři sta empanad plněných různými směsmi, od čtvrtka do soboty pekl a v neděli prodával. Za osm let strávených v Britském hlavním městě prý napekl a na trzích prodal přes šest tisíc empanad.
Původně neměl v plánu zdržet se v Londýně tak dlouho, ve svých mládežnických letech se chtěl jen vydat na chvíli na zkušenou do světa. Jenomže se mu zde zalíbilo. A také se seznámil se zajímavou ženou. Dohromady je svedla společná vášeň – soběstačný život v přírodě. Našli si proto pozemek v pohoří Sierra de Gata blízko stejnojmenné vesničky a začali farmařit.
Po dvou letech strávených v malé oáze uprostřed lesů a celkem osmi společných letech se však každý z nich vydal vlastní cestou. Respektive přítelkyně odešla hledat jiné místo a Javier zůstal. Z karavanu, ve kterém spolu bydleli, se postupně přesunul do domu, jenž na farmě chátral. S pomocí přátel dům zrekonstruoval do plně funkční kamenné stavby. Na terasách zahrady vybudoval mnoho vyvýšených záhonů, vysadil ovocné stromy, keře, byliny. Nyní Javier pokračuje v rozšiřování své permatulturní soběstačné farmy, která by jednou mohla sloužit i jako místo pro vzdělávání, sdílení inspirace a třeba také jako útočiště pro malou komunitu podobně naladěných lidí, kteří zde budou žít společný sen.
…
Ze střípků života odhodlaného muže, které pluly ve vzduchu během společných obědů a večeří, jsem sepsala tento příběh. Když jej Javier četl, usmál se a řekl, že to není všechno. Začal vyprávět znovu a tentokrát nevynechal ani dva roky strávené v opuštěné vesnici v Pyrenejích.
🗻
