Den začal velice slibně. Po 12 hodinách spánku jsem si mohla dokonce ještě vyprat a vysušit prádlo. Mezitím jsme si s Gunhilde daly snídani.
Ona dnes s kamarádkou vyrazila znovu na trasu a já pár hodin po ní také. Vycházela jsem dnes až ve 13 h.
Odpočatá a s úsměvem na tváři jsem si to namířila do obchodu. Jediné, co mi včera večer zbylo byly 2 čínské polévky a trocha müsli, takže bylo potřeba doplnit zásoby.
I s naloženým batohem jsem si připadala lehká jako pírko a nohy mne vůbec nebolely.
Jen co jsem ale prošla tajemnou králičí norou, něco se ve mně začalo lámat. Nepomohl ani výhled na krásnou řeku, ani borůvko-banánová svačina.
Nastala krize.
Batoh zničehonic ztěžkl, nohy se ozvaly a aby toho nebylo málo, začalo mně bolet i břicho a hlava.
Tak jdu dál a objevil se tento supermoderní přístřešek. Jsou tu záchody, ke kterým je třeba před použitím nastudovat manuál, elektřina ze solárních panelů na střeše, pitná voda a taky místo k uložení tělesné schránky. Zkrátka je tu vše, co poutník k životu potřebuje.
Sedla jsem si pod střechu a hodně dlouho přemítala, zda se mi chce jít dál, nebo mám zůstat tady. Ušla jsem zatím jen asi 5 km a už se mám zase utábořit?
Když už jsem se zvedala k odchodu, začalo pršet, takže jsem si zase sedla a čekala až to přejde. No, jenomže ono to nepřestalo. Naopak, začalo lít jako z konve. Pršelo ráno, zatímco jsem byla u Gunhilde, pak byla chvíli pauza tak akorát na 5 km a teď začalo pršet znovu.
V tomto počasí se mi stan v lese stavět opravdu nechce. Ani chodit se mi v tom nechce. Nic se mi nechce. Mám krizi.
Místo chození jsem tedy po dvou týdnech vytáhla tablet, nabila ho zelenou energií ze zdejších solárů a vytvořila návrh obálky knihy o loňském poutnickém dobrodružství. Ještě to chce trochu barev a myslím, že celkem použitelné, co?
A ano, skutečně s sebou tahám tablet. Právě pro tyto případy 😉
Osobní krize není překážka, je to stav, kdy energie a myšlenky zkrátka proudí jinam. Jen je potřeba zjistit kam.
Dnešní útrata 315 CZK (jídlo)
Deštivé dny 4
