Nejsem milovník chození v dešti, takže jsem se ihned po probuzení sbalila a vyrazila. Bylo totiž zataženo a kdybych nevyrazila hned, nemusela bych taky vyrazit vůbec.
Sprchlo naštěstí jen trochu a nakonec jsem byla velice ráda, že jsem si tento úsek plný rozbouřených řek a krásných výhledů nechala na další den. Asi to tak mělo být.
Chození po kopci je fajn v tom, že člověk vidí, jak rychle se posouvá a taky jak daleko může za jediný den dojít.
Po bažinách byl dnešní strmý výšlap nahoru zatím nejnebezpečnější úsek. Po včerejším dešti bylo v lese lepivé bahno, kluzké kameny a mnoho mokrých spadaných větví. Zkrátka dokonalé podmínky pro vážný úraz dolní končetiny. Ten se naštěstí s velkou pomocí chodeckých holí nekonal.
Když zase začala na chvíli padat voda z nebe, snědla jsem zbytek müsli s jogurtem a borůvkami v přístřešku u cesty. Nevím, co v těch místních borůvkách je, nebo jestli to bylo tím müsli, ale neskutečně mě to nastartovalo. Najednou jsem měla pocit, že nejdu, ale utíkám rychlostí blesku. Měla jsem pocit, že to dnes dám až do Trondheimu! 😆
Cesta vedla přes mnoho řek a také farem a pastvin, takže jsem s batohem na zádech přelézala opravdu hodně plotů. Zvířata jsou očividně na lidi zvyklá a tyto ovečky se nechaly i pohladit.
Nejsou tu však pořád dokola jen ovce a krávy. Podél cesty se dá najít ledacos. Třeba takový gigantický modrý mravenec, který natáčí film o velikém mraveništi přímo před ním…
V Norsku skutečně často prší. Zdejší zvláštností jsou ale lokální přeháňky. Ve skutečnosti to vypadá tak, že svítí slunce a přitom vám prší za krk z jediného většího mraku na celém nebi. Dnes bylo třeba na jedné polovině údolí počasí na opalování a na druhé polovině odpoledne opět shora zalévali místní lesy. Po které půlce jsem asi šla já? 🌦️
Až do cíle jsem dnes sice nedošla, ale mám v nohách celkem dost kilometrů, což je fajn. Zase jsem o kousek blíž.
Dnešní útrata 0 CZK
Deštivé dny 4
