Dnešnímu deštivému dni předcházela velmi deštivá noc. Pršelo opravdu hodně a celou noc. Po ránu jsem se na tu hrůzu venku musela psychicky připravit miskou müsli s ovocem. Také jsem náležitě přebalila batoh, aby se vešel do pláštěnky. Přes sebe jsem oblékla i pončo pláštěnku a se zatnutými zuby vyrazila.
Postupně pršet přestávalo, tak se povedly i nějaké záběry údolí, ve kterých se dnes celý den válela mlha.
Vody bylo hodně a bylo to také hodně poznat i na stezce. Na mnoha místech se přes ni valila voda silným proudem nebo se stezka samotná proměnila v potok. Suchou nohou se to dnes nedalo ani náhodou.
Ráno jsem dlouho uvažovala, co si obout na nohy. Botasky nepřipadají v úvahu, ty by schnuly 3 dny. Bosky celý den nepůjdu, navíc terén je kamenitý a to poslední, co potřebuji, je poranit si chodidla. Takže sandály. No, ale z těch budu mít zase večer sedřenou kůži úplně všude… Nakonec jsem se rozhodla Norsku předvést českou módu a obula do sandálů ponožky. 😁 Náplasti držely na svých místech, tlačilo to podstatně méně a dokonce v těch mokrých ponožkách bylo i celkem teplo. Navíc to snadno uschne. Zkrátka zjistila jsem, že tato kombinace je na brodění potoků a rozvodněných cest velice vhodná. 👍
Znáte ten stav, kdy vám mozek začne do těla pumpovat endorfiny jen proto, abyste se zasmáli té hrůze, co je právě před vámi? Přesně tak jsem si ráno připadala.
Voda, voda a zase voda.
Potom jedna zvědavá ovce a o pár km dál se objevil přístřešek. Zapíchla jsem to dnes už ve 14 hodin a byla jsem ráda, že to nohy přežily. Zítra snad už tolik vody nebude. Doufám.
V nedaleké říčce jsem si zvládla dokonce i umýt hlavu, takže se zase cítím jako člověk. Taky jsem tam nabrala vodu a za odměnu si večer uvařila teplou polévku. 😋
Dnešní útrata 0 CZK
Deštivých dní 5
