Ráno znovu kouknout na katedrálu Nidaros a pak hurá do muzea umění. Expozice mají vystaveny ve dvou různých budovách a celkem jsem tam strávila 4 hodiny.
Při pohledu na některá díla zůstával rozum stát, ale to je právě to, co z umění dělá umění – nutí to člověka přemýšlet. A to já ráda, takže jsem si také hodila šipkou na terč. Ta optická iluze je opravdu mocná. 😵💫
Poslední procházka po břehu se zastávkou v místním arboretu. Tam to také bylo samé umělecké dílo. Dřevěné sochy vyřezané do pařezů, jejichž kořeny jsou stále zapuštěny hluboko pod zemí. No a těch barevných kytiček a čmeláků všude… 🌸
Nachozeno opět 20 km a to jen po městě. Nohy už odmítají fungovat, prý nastalo období klidu. Doufám, že mne zítra donesou alespoň na letiště.
Čekají mne ještě 2 dobrodružné dny a pak? Pokud vás zajímalo pouze chození, tak se stavte až v půlce prosince, to se s mužem vypravíme směr Portugalsko. Možná o tom taky budu psát, ale popravdě ještě nevím.
Pokud byste se rádi potkali osobně, tak ještě chvíli vydržte, musím to naplánovat.
A jestli vás zaujala i knížka, tak to zůstaňte ve střehu, protože tohle dobrodružství teprve vypukne! 💫
#knihaposlednileto je osobní příběh, který pojednává o mém životě před tím, než jsem se loni vypravila na Camino de Santiago, dále popisuje pouť jako takovou, poté měsíc strávený na malé farmě v Portugalsku jako dobrovolnice, no a na konci je kapitola i o tom, co se dělo po návratu do Česka. Celkem drastický otřes to byl a trvalo mi měsíce, než jsem se s tím vyrovnala. Změnilo mi to život, doslova.
Knihu jsem napsala především sama pro sebe, abych nikdy nezapomněla, co mi ta cesta dala. Pak jsem si ale řekla, že by ten můj příběh možná mohl inspirovat i někoho dalšího…
