Ráno se probudím a prší. Když konečně přestane, jdu se vykoupat do řeky. Pak zase začne, tak se ve stanu nasnídám a když znovu přestane, jdu si vyprat prádlo.
Stan balím opět mokrý a když vyrážím mám prsty jako vodník, samé varhánky.
Tílko nejlépe uschne tak, že si ho znovu obleču a zbytek vypraných věcí věším tak různě na batoh, ze kterého se tím stává chodící sušák na prádlo.
Cestou potkám další zvědavé krávy a pak mě stezka zavede až ke kostelíku.
Z malé kaple za kostelem slyším hudbu a zpěv. Překladačem v mobilu překládám ceduli na dveřích. Stojí tam něco jako “Jste vítáni na shromáždění”. Ze zvědavosti vezmu za kliku a pak už to jede…
Odkud jsi? Kam jdeš? Jak dlouho už jsi na cestě? To jdeš pěšky? Sama? Kde spíš? A mnoho dalších otázek se na mě sesype ze všech stran. Na oplátku dostanu kávu a domácí vafle s jahodovou marmeládou. Nálada se rozjíždí a za chvíli už zpíváme i norské písničky. Ne že bych uměla norsky, ale dali mi zpěvník, tak se prostě snažím vydávat zvuky podobné psanému textu. Samozřejmě úplně mimo melodii. 😆
Pak trocha houbaření v krásném lese. Mimochodem tihle krasavci rostli přímo u cesty. Asi tady obecně lidé nic nesbírají. Borůvek a malin zase mraky.
Nevím jak vy, ale já bez ovoce nepřežiju. Nevýhoda je, že je to samá voda a těžkne z toho batoh. Když tedy trasa vedla přímo kolem obchodu, skočila jsem pro něco na zub. Skořicoví šneci ale nebyli ani zdaleka tak dobří jako na Veierlandu.
V Credencialu mám druhé razítko a zvěčnila jsem se jim do návštěvní knihy.
No a pak jsem skončila pod mostem. To jsem celá já!
Kecám! Jen jsem si tam dala svačinu a pak o pár km dál postavila stan v lese. Mimochodem dneska naprosto luxusní místo! Sice hned vedle pěšiny, ale nevypadá, že by se tudy chodilo. Pro jistotu mám před dveřmi strom, aby nikdo nekoukal a přes noc budu větrat. Snad všechno pořádně vyschne.
Snídat budu borůvky, jsou všude!
Dnešní útrata 80 CZK
