Cesta je cíl a vše co se během ní stane, se ve větší či menší míře projeví dál i v běžném životě. Co mi Olaf dal a co vzal?
Ztráty a nálezy
Jediná věc, která se mnou z Norska nejela zpět domů byl můj oblíbený zelený šátek, takový ten tunel, který se dá použít na tisíc způsobů. Zapsal se do dějin jako úplně první věc, co jsem kdy na výletě ztratila.
Mezi nálezy rozvěšené po stromech podél cesty se naopak řadí mnoho různě velkých rukavic, čepic, nějaké pletené čelenky, prošoupané boty a zubní kartáček. Ztrácení a nacházení holt k putování patří a patří i k životu obecně.
Těžké chvíle, krásné chvíle
Celé norské putování by se místy a chvílemi dalo nazvat jako trénink asertivity pro pokročilé. Po úvodní ochutnávce v podobě nádherných slunečných pláží mě Olaf postupně vedl dál a dál do lesů, výš a výš do hor, hlouběji a ještě trochu hlouběji do bažin. Náladové počasí celou situaci vůbec neusnadňovalo. Někdy jsem sprostě nadávala a když mě přestalo bavit opakovat pořád ty stejné nadávky dokola, vymýšlela jsem nové. Mé nas*ání doslova skládalo verše do slok. Vznikla i jedna píseň. Nadávala jsem česky i anglicky. Cokoli mě štvalo, šlo okamžitě ven. A to byl skvělý pocit!
V běžném životě totiž nadávky záměrně polykáme a ony se pak hromadí uvnitř. Činíme tak často ze zdvořilostních důvodů, ohleduplnosti nebo se bojíme následků, které by naše emoce způsobily. Vůbec si ale neuvědomujeme, že tímto jednáním ubližujeme především sami sobě. Olaf mi dal návod, jak pracovat s naštvaností nebo vypjatými emocemi obecně. Teď už je v sobě nehromadím. Radši vezmu zápisník, skicák, tablet nebo mobil do ruky a začnu tvořit. Nebo začnu říkat nahlas slova a hledat v nich smysl. Nebo se začnu pohupovat do rytmu tak, jak mi to právě teď připadá přirozené. Vůbec nevadí, že hudba zní jen v mojí hlavě.
Otázky a odpovědi
Když na chvíli opustíme materialistický svět a podíváme se trochu dál za horizont, dostává celý koncept ztrácení a nacházení docela jiný rozměr. Na Olafa jsem nešla s konkrétními otázkami v hlavě. Nehledala jsem žádné odpovědi a vlastně jsem od celé té výpravy neměla vůbec žádná očekávání. Na oplátku mi Olaf dal mnoho odpovědí a dovolil mi objevit, kudy chci jít v životě dál.
Loni bylo putování o hledání sebe sama, letos to bylo o potkávání zajímavých lidí, o přátelství, o vztazích, o vzájemných sympatiích… Mnohokrát jsem Olafovi nadávala, mnohokrát mu děkuji. Nevybíravým seveřanským způsobem otevřel své tajné dveře, nechal mě jimi projít a posunul tak můj život na zcela novou úroveň.
