Na dnešek jsem slíbila překvapení. To, co všechno se ale nakonec stalo, spíš překvapilo mě.
Ráno začalo normálně, rozmazaným pohledem zpoza stolu. Pak sbalit věci a hurá do města Lillehammer. Dneska opravdu hodně po silnici a výhled na velké město ve mně také nevzbudil příliš sympatií. Těšila jsem se však na něco jiného než šeď ulic.
Přesně tam. Tam mám dnes namířeno.
Cestou jsem zakousla Tatranku na norský způsob, alias zbytek sušenek se zbytkem čokolády, co mi Krakouš nechal, a opět jsem sbírala maliny. Tentokrát ale nejsou pro mě. Pro koho teda?
Pamatujete si na Gunhilde, první poutnici, kterou jsem cestou potkala? Shodou náhod bydlí právě tady v Lillehammeru, kousek za tímto dlouhatánským mostem. Nabídla mi, že u ní mohu dnes přespat.
Moc jsem se těšila na teplou sprchu. Doufala jsem, že si lehnu na gauč do spacáku a uvařím si další ze svých čínských polévek. Místo toho na mě na sporáku čekal teplý a voňavý domácí hovězí vývar. 😋 Snědla jsem 3 talíře! Nedalo se přestat.
No a kromě teplé sprchy i měkká postel… To je ráj!
Však tam taky Krakouš hned vlezl. Já prý můžu spát na zemi. 😆
Počet km se přiblížil číslu 400 a to znamená, že jsem v polovině cesty. Ze Sandefjordu jsem toho ušla tolik, kolik toho ještě zbývá do Trondheimu.
Začal třetí týden nepřetržitého posouvání se po mapě světa a já se s každým dalším krokem do tohoto pěšího putování s batohem na zádech zamilovávám víc a víc. Nejen kvůli krásné přírodě, objevování a poznávání nových koutů světa, nejen kvůli komunitě, která kolem poutních cest existuje, ale hlavně pro tyto úžasné náhody, poznávání skvělých lidí a nových přátel.
Přesně proto nikdy cestu dopředu neplánuji. Nechci vědět, kudy přesně zítra půjdu a kde budu spát. Naopak miluji tyto náhody, které se samy dějí, když člověk nechá věci jen tak plynout, dívá se kolem sebe, následuje značku pouti a hlavně hlas svého srdce.
Na svých cestách jsem pochopila, že zázraky existují. Stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem.
Jak píšu tyto řádky, cítím v nitru hluboký vděk. Se zamyšleným úsměvem na tváři a zvlhlýma očima se dívám z okna a vidím svět. Takový, jaký je.
Děkuji.
