Kdybych náhodou měla včera vody málo, tak dneska byl přídavek. Ráno opět brodění místo chození. Chvílemi jsem si přála ne gumáky, ale rovnou takové ty rybářské kalhoty. Voda místy sahala do půli lýtek.
Na druhou stranu ten zamlžený les má také něco do sebe. Minimálně se na to hezky kouká, když zrovna nemusím máčet nohy ve vodě, která může mít tak 0,5 C. Když jsou to úseky, kde se voda valí přes cestu, tak dobré, to se dá nějak přeskákat, když se ale v té řece má člověk brodit 2 km v kuse, tak už začne být trochu zima od noh.
Naštěstí se ta mlžná mračna během dne protrhala a po asi 2 dnech vykoukla modrá obloha a s ní i slunce.
Tou dobou už jsem si to spokojeně vykračovala po cyklostezce podél silnice. Přezula jsem boty, přebalila batoh z „protipovodňové” verze na „normální chození” a pokračovala jsem dál podél řeky.
Ve městě Otta jsem nakoupila zásoby, se kterými možná dojdu až do Trondheimu. Opět jsem to s tím jídlem přehnala a teď si to ponesu. Naštěstí to dnes bylo většinu dne po rovině.
Také jsem si pořídila dvoje nové ponožky. Ty staré vzaly za své. Zespod jsou úplně prodřené. Alespoň nemusím řešit praní, protože poletí rovnou do koše. Neskutečně, ale opravdu neskutečně smrdí! 🤣
Razítek přibývá a km naopak ubývá. Také jsem dnes viděla duhu a našla na cestě sponku s jednorožcem, takže už vyhlížím ty zázraky! 🦄🌈
On bude celkem zázrak i to, když dorazím do cíle s oběma nohama. 😁
No a na závěr mě dnes čekal takový větší kopec přes koleje. Pak už jen najít místo na postavení stanu.
Snědla jsem sýr s chlebem, chvíli si četla, ale bylo mi zima, takže jsem zalezla do spacáku. Probudilo mě až o půlnoci bubnování dešťových kapek, přičemž jsem nechala otevřené dveře stanu. Zmokly boty, ručník i solární panel s telefonem. Všechno to naštěstí přežilo.
Dnešní útrata 910 CZK
Deštivých dní 5
