Den začal velmi slibně. Vzbudila jsem se až v 8 a ráno začala koupelí v malém horském jezírku.
Noc byla klidná, dokonce tak klidná, že se mi zdál sen. To se mi běžně nestává, takže mě to velice překvapilo.
Po koupání jsem pečlivě utřela celý stan, aby co nejdříve uschnul a hned na to začalo pršet. Zatím jsem tedy v klidu posnídala, zakutala se ještě na chvíli do spacáku a až přestalo pršet, znovu jsem utřela celý stan.
Výhledy famózní. Nakonec jsem odcházela až po 11. hodině řádně zrelaxovaná.
Úsměv na tváři mi ale postupně víc a víc zamrzal. Tento překrásný národní park jsou totiž samé bažiny! A když se zrovna nebrodím bahnem, tak přijdu k řece, přes kterou sice vede most, ale ten začíná až 2 m od břehu. Když už nic, umyla jsem si alespoň ty zabahněné boty. Světe div se, po pár set metrech už jsem si zase cestou necestou ťápala v blátě. Chybí mi jen ti další dva čuníci do party.
Když už boty skoro uschly, přišla další bažina a takto pořád dokola. Celý den. Dalo by se říct, že na mokré boty jsem si už zvykla, ale brodění se po kotníky v bahně, to je jiná!
Chvílemi jsem už dnes měla na krajíčku a sama sebe se ptala, proč tady v tom Norsku vlastně jsem? Přijde mi, že té zdejší přírodě a krásné krajině dávám neustále nové a nové šance, ale pořád se mi tu nějak nechce zalíbit. Stále se mi tato země nedostala pod kůži. Možná za to můžou mokré boty, možná neustále se měnící počasí, možná všudypřítomní komáři, kvůli kterým je téměř nemožné si jen tak někde sednout a kochat se výhledem.
Na dnešek jsem si dala jasný cíl – turistický přístřešek u jezera, který mi doporučil kamarád poutník. Je to jen 30 km.
No jo, 30 km! Odcházela jsem ale až skoro v poledne a přes ty bažiny se zase tak úplně rychle běžet nedá…
Nakonec jsem do turistického přístřešku dorazila chvíli po 21. hodině a s vypětím všech sil. Ještěže dneska aspoň za celý den nespadla ani kapka, to už by bylo moc.
Spacák jsem rozložila na lavici, takže to skoro vypadá jako postel a uvařila si polévku.
Krakouš se učí oheň!
Dnešní útrata 0 CZK
Deštivých dní 5
