Tentokrát jsem vyšla brzy, abych byla co nejdříve nahoře na dalším kopci.
Cestou opět bahno všude, to abychom nevyšli ze cviku. Po pár km se to však změnilo ve zpevněnou cestu a to byl panečku ráj. Najednou nebylo potřeba se v jednom kuse dívat pod nohy. Mohla jsem se kochat krásnými výhledy na veliké kopce, řeky a pasoucí se ovce.
Dneska jsem se konečně dokázala spojit s duchem hory a chození si vyloženě užívala. Ten pocit, že jste někde hodně vysoko, vidíte na všechny strany opravdu daleko a přitom kromě ovcí tam nikdo další není… Co na to říct? Jasně, že jsem si nahlas zpívala úplně všechny písničky, co mě napadly. Bylo to sice falešně, že bych se za to před lidmi styděla, ale tady žádní nejsou! A taky jsem si u toho tancovala. 🤓
Potom koupání v potůčku, co přitékal do velké řeky, podél které se dnes většinu dne šlo. Spolu s plážemi, které byly hned na začátku, bych dnešní část trasy označila za jeden z nejhezčích úseků.
Ještě ovce, více ovcí a další ovce!
No a stan jsem dnes postavila na plácku vedle kaple sv. Mikaela, nejkrásnější kaple, jakou jsem v životě viděla.
Krakouš uvařil polévku, ale celou mi ji nechal. Prý si raději nasbírá houby v lese, má po nich prý takové představy, že umí létat a dělat oheň. Ten mu zatím pořád nejde, takže lihové kostky zapaluje sirkami. 🐉
Zítra Oppdal. To znamená, že rizikovou část bez obchodu jsem úspěšně přežila.
Jediná nemilá věc je, že jsem ztratila svůj zelený šátek. Zato jsem ale na cestě našla zubní kartáček. To se tak asi stává, že člověk o některé věci cestou přijde a jiné najde. V životě je to stejné.
Trvalo mi to asi týden, ale můžu říct, že jsem ty bažiny nějak přijala a už mě to chození tady zase velmi baví. Za to jsem velice ráda, protože chodit denně 30 km a neužívat si to je celkem hloupé.
Dnešní útrata 0 CZK
Deštivých dní 5
